Nejčastější volbou a standardem je však trochu kratší ATX základní deska, která sice mívá menší počet PCI-E slotů a horší možnosti konektivity než E-ATX, avšak stále poslouží i pro sestavy s velmi vysokým výkonem.
Formát microATX je také stále velmi populární a nabízí jakýsi kompromis mezi kompaktními rozměry a výbavou – vejde se do menší skříně, avšak nemá už tolik místa pro rozšiřující sloty. Nejmenšími deskami jsou pak mini ITX, které se hodí do nejmenších skříní. Nelze od nich ale očekávat významné možnosti rozšíření – nejčastěji mívají pouze 1 rozšiřující slot PCI-E.
Co si z toho ve zkratce vzít? Správný formát desky se pokuste určit podle toho, jak výkonný počítač se chystáte postavit. Pro ty nejvýkonnější sestavy zvolte určitě buď ATX, nebo E-ATX desku. Počítač se středním výkonem by si mohl vystačit s deskou microATX. Mini ITX se pak hodí do méně výkonných kancelářských počítačů. Čím výkonnější byste je totiž postavili, tím víc by kvůli omezenému prostoru v malé skříni mohly trpět vysokými teplotami CPU a GPU.
Čipset
Každá základní deska je postavená na určitém čipsetu neboli čipové sadě. Čipová sada je jakousi integrovanou páteří desky. Tato čipová sada spolupracuje s určitými generacemi procesorů a zprostředkovává komunikaci mezi CPU a úložnými či rozšiřujícími komponenty počítače.
Zatímco propojení mezi procesorem a omezeným počtem PCI-E linek i RAM pamětí je řešeno napřímo, čipová sada funguje jako rozbočovač, který řídí ostatní sběrnice na základní desce – tedy například ostatní PCI-E linky, disky nebo externí USB sloty.
Jednotlivé čipsety základních desek pak lze rozdělit do výkonnostních tříd, které se mezi sebou liší počtem PCI-E slotů či USB portů (vyšší třídy jich mají samozřejmě více) a také možností připojení novějších a výkonnějších hardwarových konfigurací.
Vyšší třídy mohou často nabídnout také vyšší počet PCI-E linek spojených přímo s procesorem. Čipset desky proto zásadním způsobem ovlivňuje i výkon samotného počítače. V současnosti jsou součástí čipsetů také funkce, které byly v minulosti pevnými součástmi připojenými k deskám. Jde například o Wi-Fi, Bluetooth či vestavěný zvuk. Čipset je tedy nutné vybrat tak, aby odpovídal vašim specifickým potřebám a požadavkům na provoz PC.
Samozřejmě při tom ale nelze opomenout ani procesor. Ten totiž musí čipset základní desky podporovat. Jak by tedy takový výběr čipsetu mohl vypadat v praxi a co si z toho vzít? Pokud byste se rozhodli například pro procesor AMD Ryzen 9 9900X se socketem AM5, zjistili byste, že podporuje všechny současné čipsety spjaté s tímto socketem – tedy A620, X670 a X670E, B650 a B650E, X870 a X870E, B840 i B850. Mohli byste si tedy vybírat, který z těchto čipsetů bude vaše základní deska mít. Je totiž rozdíl, pokud byste zvolili A620, který je určen pro základní výkon, nebo třeba X870, který je v současnosti špičkou.
To samé pak platí i pro AMD procesory se socketem AM4, který je spjatý s čipsety X570, B550, A520, X470, B450, X370, B350, A320 a A300 – opět by byl rozdíl, zda byste například při CPU AMD Ryzen 5 5600X, který podporuje čipsety B550, A520 a X570 zvolili desku s prvními dvěma čipsety (představují základ) nebo lepším X570, který představuje řešení pro výkonnější sestavy.
U Intelu se pak v současnosti nejčastěji setkáte se sockety LGA 1200, 1700 nebo 1851. Každý z nich je spojen s určitými čipsety a orientovat se v nich můžete podle následující pomůcky:
- Čipové sady s označením Z (třeba Z890) nebo Q (např. Q870) mají nejlepší výkon a podporovat mohou až 24 PCI-E linek a 6 USB 3.1 Gen 2 portů.
- Čipové sady s označením H (třeba H610) mají maximálně 20 PCI-E linek a 4 USB 3.1 Gen 2 porty.
- Čipsety B (třeba B660) mají stejných maximálních 20 PCI-E linek, ale pouze USB 3.0 porty.
Ve zkratce si tedy na samém začátku vyberete procesor, načež jeho socket zúží výběr základních desek podle jeho typu. Ze zbylých možností pak vyberete čipset, který bude nejvíce odpovídat vašim potřebám.
Sloty a porty
Dál se budete muset zaměřit na to, zda má základní deska všechny sloty a porty, které budete potřebovat. Mezi ty nejdůležitější sloty patří:
- PCI-E sloty – základem je alespoň 1 PCI-E x16 slot, do kterého se připojuje grafická karta. Špičkové desky mohou mít těchto slotů i více pro víc grafických karet. Dále budete potřebovat PCI-E x1 sloty, do kterých lze zapojit třeba zvukové (ty ale často bývají do desky už integrovány) či síťové karty, Wi-Fi nebo Bluetooth. Předem se proto ujistěte, že těchto slotů budete mít dostatek pro všechny komponenty, které chcete do desky zapojit. Určitě nezapomeňte zohlednit také generaci PCI-E. Nejnovější je PCI-E 5.0 (kterou ale zatím podporuje jen málo PC komponentů), zastaralou naopak PCI-E 3.0. V současnosti je proto základem PCI-E 4.0.
- M.2 sloty – M.2 je konektor s vysokou datovou propustností. V současnosti je základem pro to, abyste v PC mohli mít rychlý SSD NVMe disk.
- SATA – starší sběrnice, která se používá k připojení 2,5 či 3,5“ pevných disků, SSD disků nebo optických mechanik. Běžně se používá SATA 3.0, které je pomalejší než PCI-E – limitem přenosové rychlosti je 6 Gbit/s.
Co si z toho tedy vzít? Zaměřte se na to, zda má deska dostatek PCI-E x16 slotů v závislosti na tom, jak chcete zapojit grafiku, kolik má M.2 pozic pro SSD disky, a nakonec také na to, zda vám nabídne dostatek PCI-E x1 slotů a SATA konektorů pro připojení všeho ostatního příslušenství, které chcete v PC mít.
Porty
Výstupní porty desky jsou další věcí, kterou musíte zvážit. Jen tak jich budete mít dostatek na připojení všech periferií k PC. Toto jsou ty nejdůležitější:
- USB 2.0/3.0/3.1/3.2 – potřebujete je na všechno počínaje klávesnicí a myší. Čím jich je více, tím lépe, a čím je novější generace, tím je vyšší přenosová rychlost. V současnosti je dobrým základem alespoň USB 3.0.
- USB-C – nejčastější je u PC stále standardní formát USB, stále častěji se ale setkáte i s USB-C porty.
- Audio porty – sluchátka a reproduktory se stále častěji připojují pomocí USB, stále je ale dobré mít také nějaké 3,5mm vstupní a výstupní audio porty.
- HDMI / Display Port – tyto porty určeny k zapojení jednoho či více pracovních monitorů. Pokud počítač osadíte dedikovanou grafiku, nejsou u desky tak podstatné, protože grafika bude mít vlastní. Některé desky pak nabídnou Display Port v rámci portu Thunderbolt 3 (jde o vysokorychlostní port na špičkových deskách, který lze využít k připojení monitorů, externí grafiky či jiných periferií).
- PS/2 – starší barevně označené porty pro klávesnici a myš.
- Ethernet – port pro kabelové připojení k internetu. Je klíčový v případě, kdy se nerozhodnete pro Wi-Fi.
Kompatibilita a možnosti rozšíření
Vedle kompatibility s procesorem a později s PC skříní je při výběru základní desky nutné vzít v potaz i kompatibilitu s jinými komponenty – RAM, diskem a grafickou kartou.
U grafiky je např. dobré vědět předem, jakým způsobem jí hodláte zapojit a zda budete používat jednu nebo více karet. Pokud byste se rozhodli pro druhou možnost, předem si ověřte, že základní deska osazení dvou grafických karet podporuje. U disků se zaměřte na to, zda má deska dostatek M.2 či SATA konektorů pro připojení všech disků, které chcete v PC mít.
U RAM paměti zase sledujte počet slotů na desce a množství celkové podporované RAM. Na ATX či microATX deskách bývají standardem 4 sloty, na menších deskách typu mini ITX najdete většinou 2. Předem si proto definujte, kolik RAM budete v PC pro svou činnost potřebovat a poté se ujistěte, že se na desku vejde. Důležitý je však také podporovaný typ paměti – dnes se nejčastěji setkáte s DDR4 nebo DDR5. Novější standard je samozřejmě rychlejší a výkonnější.