Operační paměť RAM patří mezi klíčové součásti každého počítače, a proto její výběr nelze podcenit. Při rozhodování o konkrétních modulech je nutné zaměřit se na kompatibilitu, kapacitu, frekvenci a latenci. Abyste při výběru zbytečně netápali, připravili jsme následující článek.
Operační paměť RAM (Random Access Memory) je jednou ze základních komponent počítače a jednou ze 2 druhů pamětí. Na rozdíl od SSD či HDD disků, které slouží k trvalému ukládání dat, se do RAM ukládají a poté z ní čtou data právě spuštěného softwaru včetně operačního systému. Tato data jsou v ní pouze dočasně – jakmile se RAM přestane napájet, smažou se.
I ve srovnání s těmi nejrychlejšími SSD disky dosahuje RAM násobně vyšších rychlostí. A tím se postupně dostáváme k tomu, jak RAM ovlivňuje výkon PC a proč tak záleží na její kapacitě. Každý spuštěný proces – například běh systému, otevřený program či několik otevřených karet v prohlížeči – se průběžně ukládá do RAM a ukrajuje kousek z její kapacity. Množství potřebné operační paměti RAM tedy přímo závisí na tom, jak náročné úlohy na počítači vykonáváte.
Pokud byste měli malou kapacitu paměti a došlo by k jejímu zahlcení, počítač by "jako RAM" začal používat i disk. Tzv. swap umožňuje zabránit pádu operačního systému při přeplnění RAM. Disk je ale násobně pomalejší. V takové situaci pak dochází ke snížení výkonu (zejména v případě, že máte HDD disk) a zpomalení celého PC. Pro plynulost systému je tedy RAM naprosto klíčovou komponentou.
Nejprve je třeba říct, že neexistuje pouze jeden typ těchto pamětí. Typy operačních pamětí můžeme rozdělit následovně:
Při sestavování stolního počítače budete však potřebovat typ U-DIMM. Jeho fyzickou velikost pak udává formát paměti. Do stolního počítače je téměř vždy potřeba standardně velký formát DIMM, zmenšený (poloviční) formát SO-DIMM pamětí se používá v noteboocích. Výjimku představuje pouze situace, kdy byste počítač stavěli na nejmenší základní desce mini-ITX. Ty kvůli úspoře místa mohou totiž občas mít notebookové SO-DIMM sloty.
DDR paměť (Double Data Rate) je typ operační paměti, který dokáže přenášet data dvakrát během jednoho hodinového cyklu – na vzestupné i sestupné hraně signálu. Díky tomu je výrazně rychlejší než dnes již velmi zastaralá technologie SDR (Single Data Rate), která přenáší data jen jednou za cyklus.
Postupně pak vznikly různé generace DDR pamětí (DDR, DDR2, DDR3, DDR4 a DDR5), přičemž každá novější přináší vyšší rychlost, nižší spotřebu energie a větší kapacitu. Např. DDR3 je dnes již zastaralou technologií, ačkoli setkat se s ní ještě můžete. Použitelná je však pouze na nenáročnou kancelářskou práci.
Při sestavování nového počítače proto dávají v současnosti smysl pouze DDR4 nebo DDR5 paměti, přičemž největší výhoda DDR5 spočívá ve vyšší přenosové rychlosti dat mezi RAM a procesorem. Dalším rozdílem mezi těmito technologiemi je možnost větších kapacit pamětí na jednom modulu. Zatímco modul paměti DDR4 může mít maximálně 16 GB, DDR5 má již dnes kapacitu 48 GB a v budoucnu slibuje dokonce 64 nebo 128 GB na jediný modul. Dále se pak DDR4 a DDR5 liší také v základní frekvenci (u DDR4 je to 2 133 MHz, u DDR5 4 800 MHz).
Důležité je vědět, že jednotlivé generace DDR nejsou mezi sebou kompatibilní. Pokud se tedy při sestavení PC rozhodnete pro DDR4, později nemůžete snadno upgradovat na DDR5 (to by zahrnovalo výměnu základní desky a procesoru).
O tom, že budoucnost je právě v DDR5, nejlépe svědčí fakt, že nejnovější procesory AM5 od AMD už technologii DDR4 ani nepodporují (tu najdete u starších AM4 procesorů). U Intelu je situace trochu příznivější – procesory se socketem LGA 1700 totiž podporují jak DDR4, tak DDR5 RAM. U nejnovějšího socketu LGA 1851 už ale byla podpora pro DDR4 také ukončena a kompatibilní je tedy pouze s DDR5.
Vsadit na DDR4 tedy v současnosti dává smysl pouze v případě takových sestav, u kterých v budoucnosti nepředpokládáte zásadní upgrade. Ty nejnovější a nejvýkonnější modely procesorů už totiž budou vycházet pouze s DDR5.
Při výběru pamětí vstupuje do hry na prvním místě kompatibilita RAM se základní deskou – ta výrazně omezí možnosti, jakou RAM můžete do PC použít. Klíčovými parametry jsou formát (DIMM/SO-DIMM), verze (DDR4/DDR5), ale také maximální podporovaná kapacita, frekvence a časování.
Vzájemnou kompatibilitu RAM se základní deskou můžete vždy snadno zjistit z webových stránek výrobců základních desek. Například na stránkách Gigabyte si snadno vyberete konkrétní model základní desky a poté zobrazíte jeho specifikace (třeba v případě desky Z890 Eagle pak snadno zjistíte, že podporuje DDR5 paměti do 8 800 MHz a maximálně 4 moduly o 64GB, tedy maximální kapacitu 256 GB RAM).
Při výběru RAM je také dobré ověřit její kompatibilitu s deskou přes seznamy ověřených pamětí u jednotlivých výrobců základních desek. Ačkoliv by totiž vámi vybraná paměť s podporovanými parametry v PC fungovala, nemuselo by jít o dokonalou funkčnost. Mezi ověřenými paměťmi pak najdete pouze takové modely, které výrobce s konkrétní deskou odzkoušel. Tyto seznamy najdete zpravidla na oficiálních stránkách výrobců poté, co si rozkliknete konkrétní model desky a její kompatibilitu (např. zde najdete paměti pro desku MSI Z890).
A i když to není tak časté, občas může problém způsobit také fyzická kompatibilita. V případě příliš vysokých paměťových modulů (například RAM s velmi vysokými frekvencemi a rozměrnými pasivními chladiči nebo osvětlené RAM s LED pásky přes celé moduly) totiž může dojít ke kolizi s chladičem procesoru. Pokud by ten nešel otočit, příliš vysoké RAM moduly by se prostě do PC nevešly. Proto si ještě před výběrem RAM ověřte, zda chladič procesoru nezasahuje nad paměťové sloty a pokud ano, změřte si místo, které máte pro RAM k dispozici. To vše souvisí i s tím, jak velkou počítačovou skříň si vyberete.
Jakmile máte jasno v kompatibilitě, můžete přistoupit k rozhodování, jakou velikost operační paměti budete potřebovat. To se dá jednoduše odvodit od náročnosti činnosti, kterou hodláte na PC provozovat.
Např. 4 GB už nelze doporučit ani jako základ na kancelářskou práci. Přestože by vám operační systém fungoval, dál už byste nemohli spustit skoro žádný software. V současnosti je proto naprostým základem na jednoduché činnosti alespoň 8 GB RAM.
Pokud jste však zvyklí mít při práci v prohlížeči otevřených více oken současně, už je dobré zvolit raději dvojnásobek – 16 GB. Tuto kapacitu lze rovněž označit za jakýsi standard, který by mohl stačit většině uživatelů a nabídnout dostatečný komfort. Výjimku tvoří náročnější uživatelé, například grafici, filmaři, střihači videí nebo kdokoli jiný, kdo na počítači pracuje ve velmi náročném softwaru a aktivně multitaskuje – v takovém případě budete potřebovat alespoň 32 či 64 GB.
V současnosti lze už i 64GB RAM pořídit za dostupnou cenu, proto se na ní rozhodně nevyplatí šetřit. Pokud vám to rozpočet dovolí, vždy proto zvolte raději dvojnásobnou kapacitu, než reálně potřebujete. Do budoucna vám to zajistí dostatečnou rezervu a bezproblémový chod PC.
S kapacitou RAM úzce souvisí také počet modulů, které do PC nainstalujete. Instalace 2 RAM modulů místo jednoho je vždy výhodnější. Tímto způsobem totiž budete moci využít tzv. vícekanálové zapojení, které zvyšuje datovou propustnost. Např. při renderování videa může vícekanálové zapojení přinést výkon až o 20 % vyšší. U 3D simulací a CAD aplikací může být výkon vyšší i o 30 %.
K tomuto účelu slouží sady (neboli kity) více identických RAM modulů – typicky 2 nebo 4. Např. dual channel znamená 2 přímá spojení RAM a procesoru (tripple či quad channel v případě 3 či 4 RAM modulů).
Před jejich nákupem si ale ve specifikacích ověřte, že vaše základní deska funkci dual channel podporuje (opět vám poslouží webové stránky výrobců).
Dále je pak nutné dávat pozor také při montáži modulů na desku a řídit se manuálem – aby dual channel fungoval správně, je nutné správně osadit jednotlivé konkrétní sloty. Často jsou sloty na základní desce barevně označeny, ale může se stát, že označeny nebudou.
Při kontrole si přitom nevystačíte se Správcem úloh, protože ten vám sice ukáže správně velikost instalované paměti a to, že máte zaplněny dva sloty, ale neposkytne informaci o vícekanálovém zapojení.
Pokud si chcete ověřit, že máte paměti vloženy správně, musíte se podívat na základní desku nebo použít např. program CPU-Z. Na záložce Memory v části Channel uvidíte, jestli je máte instalovány jako dual channel. A na snímku níže vidíme, že zapojení není správné.
Obecně jednomodulová paměť dává smysl pouze v případě, kdy kvůli omezenému rozpočtu pořizujete pouze jediný modul s menší kapacitou a počítáte s pozdějším upgradem o druhý modul (i zde ale platí, že je lepší instalovat dva stejné moduly najednou). Ve všech ostatních případech je lepší rovnou celkovou požadovanou kapacitu RAM vydělit 2 a pořídit 2 identické moduly (pokud tedy například potřebujete PC s 32 GB RAM, vyberete dva 16 GB moduly).
Dalším krokem při výběru je zohlednění frekvence RAM. U nejnovějších DDR5 pamětí začíná tento údaj na hodnotě 4 800 MHz a končí na 8 200 MHz. Jde o velmi široký rozsah, který však nereflektuje reálný rozdíl ve výkonu – s narůstající frekvencí se totiž výkon sice zvyšuje, avšak nikoliv lineárně.
Do PC sestav na nenáročnou práci si proto bohatě vystačíte se základem – 4 800 - 5 200 MHz. Pokud stavíte výkonnější sestavu na práci v náročnějších programech, vyplatí se už uvažovat o RAM s frekvencí alespoň kolem 6 000 MHz. Tyto paměti mají rovněž nejlepší poměr cena/výkon, jelikož jejich výkon již lze označit za vysoký, avšak cenový rozdíl oproti základním rozdílům ještě není tak významný.
S vyššími frekvencemi než 6 000 MHz pak výkon paměti sice dále roste, nárůst je to však minimální, přičemž tyto paměti jsou již významně dražší. Zvažte proto, jaký máte rozpočet a zda vám takový příplatek za tento minimální výkonnostní rozdíl dává smysl (vyplatit se může třeba při práci v náročných grafických programech).
S frekvencí pak úzce souvisí latence neboli časování pamětí – je to číslo, které většinou najdete již v názvu paměti hned za zkratkou CL. Uvádí čas potřebný k vykonání konkrétní akce při přístupu k paměti. Zde platí, že čím je číslo nižší, tím lépe, protože tím je přístup k paměti rychlejší.
Pro skutečný výkon RAM jsou důležité obě hodnoty. S pomocí zjednodušeného vzorečku CL/MHz x 2 000 si jej snadno můžete spočítat. Výsledek vám vyjde v nanosekundách a chtít budete co nejnižší číslo. Jako příklad poslouží 2 různé kity pamětí Patriot Viper Venom DDR5 32 GB – oba s frekvencí 6 000 MHz, ale první s CL30 a druhý s CL36. V prvním případě vám vyjde výsledek 10, ve druhém 12 nanosekund. Rozdíl v ceně mezi kity je pouhých 150 Kč, v tomto konkrétním případě se proto rozhodně vyplatí sáhnout raději po výkonnějším kitu s nižším časováním.
Rozšíření paměti RAM (tedy navýšení kapacity) je velmi snadným způsobem, jak zrychlit počítač v případě, že právě nízká kapacita RAM je jeho úzkým hrdlem. Díky tomu budete moci spustit více programů nebo otevřít více karet v prohlížeči, aniž by docházelo ke zpomalení počítače.
Pokud však budete k existujícímu modulu, který chcete v PC ponechat, přidávat další, ideální je pořídit další identický kus se stejnou hodnotou kapacity, frekvence i časování. Budete si proto muset zjistit, jakou RAM v počítači máte.
Pokud by hodnoty neodpovídaly a v PC byste měli různé RAM moduly, mohlo by to mít za následek nestabilitu systému. Naprostou jistotu kompatibility proto představuje výměna starého modulu za 2 nové identické (případně výměna 2 starších modulů za kit 4 identických modulů, má-li na to vaše základní deska dostatek slotů).
Za zpomaleným počítačem může být však často mnohem triviálnější problém, například dlouho neaktualizované ovladače. Než se rozhodnete investovat do upgradu, zjistěte, zda není problém jinde - třeba i v rámci chlazení počítače či v tom, zda není náhodou zavirovaný.
Na začátku každý RAM modul nabízí nejnižší rychlosti a nejvyšší latenci. Aby bylo možné možnosti modulu využít naplno, je potřeba používat OC profil připravený výrobcem. Ten musí být aktivován v BIOSu počítače.
U platforem Intel jde o profil XMP, v případě AMD zase o profil EXPO. U modulů, které nemají vyhrazený profil EXPO pro AMD, lze aktivovat XMP profil kompatibilní s touto platformou – nazývá se D.O.C.P. Aktivací některého z OC profilů se nastaví rychlosti, časování a napětí na hodnoty, které jsou výrobcem uváděny na obalu RAM pamětí, což má na výkon počítače zásadní vliv.
Pokročilejší uživatelé se pak v BIOSu mohou i přes připravený OC profil pokusit upravit latenci, frekvenci či obojí i ručně a vymáčknout tak ze svých RAM modulů ještě vyšší výkon než ve výchozím stavu. Ruční přetaktování modulů ale vyžaduje značnou dávku znalostí a praxe. Při vylepšování jakýchkoliv hodnot je proto dobré počítač otestovat a ověřit si stabilitu jeho provozu po zvýšení výkonu modulů.
Výběr kompatibilní operační paměti může být při sestavování PC zdánlivě složitějším úkonem. V první řadě je proto potřeba zaměřit se na kompatibilitu s vybranou základní deskou. Ta určí, jaký bude požadovaný formát i verze RAM. Při frekvenci a kapacitě pak budete mít volnější ruce, stále však budete muset respektovat maximální hodnoty dané základní deskou. Obrazně řečeno tak výběr RAM začíná už při výběru základní desky – při něm se proto snažte myslet o krok dopředu, abyste poté mohli vybírat z takových pamětí, které splní všechny vaše požadavky na provoz počítače.
Operační paměť RAM patří mezi klíčové součásti každého počítače, a proto její výběr nelze podcenit. Při rozhodování o konkrétních modulech je nutné zaměřit se na kompatibilitu, kapacitu, frekvenci a latenci. Abyste při výběru zbytečně netápali, připravili jsme následující článek. Číst celý článek
Výběr správné základní desky ovlivňuje kompatibilitu procesoru, paměti RAM i dalších komponent a určuje tak výkon i možnosti rozšíření v budoucnu. V tomto článku se podíváme na všechny důležité faktory, které vám pomohou vybrat ideální základní desku pro váš počítač. Číst celý článek
Napájecí zdroj má zásadní vliv nejen na hlučnost, ale i na celkovou životnost počítače. Klíčovými parametry při výběru jsou výkon a účinnost, ale existuje i řada dalších faktorů, které je dobré zohlednit. V tomto článku si projdeme hlavní parametry zdroje a poradíme, jak zvolit ten správný pro váš počítač. Číst celý článek
Počítačová skříň představuje základní element každé počítačové sestavy. Nejde o pouhou „krabici“, do které byste jednotlivé komponenty pouze schovali. Naopak – dobrá skříň musí efektivně odvádět teplo, pracovat co možná nejtišeji a umožnit snadný přístup. Číst celý článek
Sestavení vlastního stolního počítače vám umožní vytvořit systém přesně odpovídající vašim potřebám. Klíčem k úspěchu je ale správný výběr jednotlivých komponent a zajištění jejich vzájemné kompatibility. V následujícím článku si řekneme, jak na to. Číst celý článek
Abyste si vybrali monitor, který přesně splní vaše požadavky, je důležité pochopit rozdíly mezi jednotlivými technologiemi. V našem článku vám proto přiblížíme specifika jednotlivých druhů nejběžnějších obrazovek a poradíme, jak zvolit tu pravou. Číst celý článek
